Jiří Matějů rozvíjí osobitou verzi geometrické abstrakce a v současné době patří k jejím nejvýraznějším představitelům. Své obrazy považuje za „optické metafory“, přičemž pojem chápe jako „nějakou konkrétní zkušenost, která se abstrahuje do čehosi intuitivního“. Ve své tvorbě vychází z reality, z vlastních životních zážitků, vjemů a poznatků, které na základě přenosu vzájemné podobnosti významů transformuje do geometrické abstraktní formy.
Základní stavební prvky jeho obrazů tvoří barvy a linie. Malíř vychází z předpokladu, že barva objektivně neexistuje, ale vzniká jako subjektivní zrakový vjem. Pečlivým mícháním pigmentových barev Matějů dosahuje neuvěřitelných optických účinků. Používá vlastní speciálního pojidlo, které zajišťuje časově neměnnou barevnost. Jednotlivé barevné linie jsou symetricky a systematicky pravidelně kladeny, střídány nebo kříženy, což ve spojení s nekonvenční kombinací barev navozuje specifické optické vztahy, díky kterým kompozice získávají neobvyklou působivost. Malby vyvolávají dojem pohybu, nestálosti a proměnlivosti, dvojrozměrné obrazy získávají prostorovou dimenzi, do které může divák vstoupit jako bezprostřední účastník.
Neméně významnou tvůrčí polohou Jiřího Matějů jsou obrazové reliéfy v podobě zmačkaného papíru, v nichž autor studuje struktury asymetrické symetrie, kterou můžeme pozorovat například na vodní hladině, složené z nekonečného množství malých vlnek.
Racionálně koncipované dílo Jiřího Matějů působí emotivně, poeticky a magicky, což ještě umocňují názvy, které odkazují na inspiraci v reálném světě i v oblasti duchovní.
