Krištof Kintera jednoznačně patří k nejpopulárnějším současným českým multimediálním umělcům. Je spoluzakladatelem experimentální divadelní skupiny Jednotka, autorem výtvarné koncepce každoročního festivalu 4+4 dny v pohybu.
Jeho dílo by se dalo charakterizovat jako hravá a vtipná kritika konzumní, globalizované a přetechnizované moderní společnosti, která v sobě zároveň nese jakési tíživé memento špatného konce. Technicky náročné, často monumentální, pohyblivé artefakty, nebo znásilněná a kompletně přetvořená, až zdevastovaná prostředí výstavních prostor, si získala velkou řadu příznivců, ale i zarytých odpůrců. Výsledný efekt je však nepochybný, Kinterovo umění budí mimořádnou pozornost a velké emoce, což byl jeden z důvodů zařadit jeho samostatnou výstavu (Nervous Trees, 2017) v galerii Rudolfinum jako jubilejní, 100. od svého založení.
Prvním výrazným projektem, kterým na sebe Kintera upozornil, byl jakýsi „domácí mazlíček“ z lakovaného laminátu s názvem TO (1996), který se stal Kinterovým nerozlučným přítelem, provázel ho na nákupech, v metru, prostě všude, kam jeho pán zavítal. Propojení vlastního života s fiktivní „osobou“ rozvíjí Kintera i ve své další práci Plumbař (1995-1998). Jedná se znovu o komplexní dílo zahrnujícím akci, její dokumentaci, jednotlivé objekty, ale i celkovou instalaci. Mezi další díla, která upoutala svou výjimečností patří bezesporu Spotřebiče (1997-1998), Mluviči (1999), pětimetrový Šiva sestrojený z lamp My Light is Your Life (2009), série deformovaných jízdních kol, nebo pouličních lamp, proměnlivá monumentální instalace Démon růstu (2012), pohyblivé stromy Nervous trees (2013), nebo „jedovaté“ krajiny Postnaturalia (2017), městská prostředí z tužkových baterií Out of Power Tower (2018 – 19) a mnoho dalších. Svou tvorbu Kintera průběžně doprovází rozsáhlými sériemi „kreseb“, vyvíjejících se od sprejovaných panáčků, přes barevné plochy rozlité barvy evokující např. obličeje, až ke kolážím prostorových materiálů přecházejících v jakési objekty na papíře, často doplněné vtipnými texty a originálními názvy.
Různorodost použitých materiálů, jejich kombinací a nečekaných kontextů, to vše vytváří dojem nevyčerpatelnosti Kinterových nápadů, o které je zájem nejen u nás, ale stále častěji i v zahraničí. Kromě samostatné výstavy v Rudolfinu stojí za zmínku např. výstava v GHMP v Městské knihovně v Praze (2012), v Tinguely Museu v Bazileji (2014) , nebo v Kunsthalle v Rotterdamu (2015) a zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Olbricht Collection, Essen, GER, Ludwig Múzeum, Budapest, HUN, Museum der Moderne, Salzburg, AUT, Fogg Art Museum of Harvard University, Boston, USA, MOCAK – Museum of Contemporary Art – Krakow, POL, Boghossian Foundation, Bruxelles, BEL, Collezione Maramotti, ITA a v mnoha dalších.
