Petr Nikl je všestranný umělec realizující svou bohatou představivost formou obrazů, performancí, zpěvu, divadelních představení, grafiky a nejrůznějších kombinací tradičních uměleckých forem. Dosavadní Niklova činnost obsahuje i kurátorskou aktivitu, divadelní režii i dirigování orchestru. V roce 1995 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Jako malíř na sebe Nikl poprvé upozornil už na studentských výstavách organizovaných od roku 1984 pod názvem Konfrontace. Tehdejší jeho obrazy byly poznamenány vzpomínkou na lidskou něhu ochraňující bezbranné mládě lidských i zvířecích bytostí. Nálada lidské laskavosti a kultivovanosti poznamenávala Niklovy obrazy i v pozdějších letech, a to jak v jejich obsahové, tak i formální stránce.
Kultivovaný malířský styl determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě, kresbě i knižní ilustraci. Nikl vydal několik autorských knih, z nichž mnohé obdržely významná ocenění.
Tvůrčí přístup ke skutečnosti, osobní svoboda a otevřenost široké škále možností poznamenává celou jeho plodnou uměleckou dráhu. Nikl se věnuje inscenované fotografii, ve které používá své tělo ve fantaskních převlecích jako nositele nejrůznějších rolí, divadelní produkci, tvorbě loutek (na hudbu W.A.Mozarta inscenoval loutkový balet), vytváření nejrůznějších optických či akustických objektů, psaní poezie, nebo hudební produkci (s hudebním tělesem Lakomé Barky nahrál album Nebojím se smrtihlava, pravidelně vystupuje např. v divadle Archa).
Jeho hravá nátura ho přivedla k lidské hravosti jako přirozenému poli, na kterém si současné umění rozumí s širokou veřejností. V roce 2000 navrhl a inscenoval velkou kolektivní výstavu „Hnízda her“ v pražském Rudolfinu, která vyvolala mimořádný zájem návštěvníků. Pokračováním této koncepce byl realizovaný projekt české expozice na Světové výstavě v Aichi v roce 2005, výstava Orbis Pictus v Českém centru v Paříži v roce 2006, nebo interaktivní projekt – velká výstava „Play“ otevřená na konci roku 2010 v pražském Mánesu.
Niklův pestrý tvůrčí záběr a neomezená vyjadřovací svoboda, která přirozeně prorůstá různými médii a uměleckými disciplínami, z něj právem dělá jednoho z nejoriginálnějších a nejuznávanějších českých současných umělců.
